Roztřídit kostky podle barev, oddělit velká zvířátka od malých nebo přiřadit obrázky, které k sobě patří. Na první pohled obyčejné dětské hry. Jenže za těmito zdánlivě jednoduchými úkoly se skrývá mnohem víc, než bychom čekali. Dětský mozek při nich intenzivně pracuje, učí se rozpoznávat souvislosti, vytvářet pravidla a postupně si buduje základy logického myšlení.
Třídění není jen přesouvání předmětů z jedné hromádky na druhou
Představte si dvouleté dítě, před kterým leží několik červených a modrých kostek. Jeho úkolem je rozdělit je podle barev. Pro dospělého otázka několika vteřin. Pro malé dítě ale poměrně složitý proces.
Nejdříve musí jednotlivé předměty pozorovat a všimnout si, čím se liší. Potom pochopit, podle jakého pravidla je má rozdělovat, toto pravidlo si zapamatovat a následně ho použít u každé další kostky.
A to všechno za současného zapojení pozornosti, zrakového vnímání, paměti i koordinace pohybů.
Dítě tedy netrénuje pouze rozpoznávání barev. Učí se především přemýšlet podle určitého pravidla.
A právě tato schopnost je důležitým základem pro další učení.
Jak se z jednoduchého třídění rodí logické myšlení?
Dětský mozek se postupně učí organizovat informace, které přijímá z okolního světa.
Zpočátku dítě vnímá především výrazné rozdíly. Pozná, že jeden předmět je velký a druhý malý, že něco je červené a něco žluté nebo že pes vypadá jinak než kočka.
Postupně ale začíná chápat i méně nápadné souvislosti.
Například že jablko a banán vypadají úplně jinak, ale oba patří mezi ovoce. Nebo že dvě kostky mohou mít stejnou barvu, přestože jedna je velká a druhá malá.
Tím se dítě učí vytvářet kategorie, porovnávat vlastnosti a hledat společné znaky.
Tyto schopnosti později využívá například při osvojování matematických představ, rozvoji slovní zásoby, řešení problémů i při školním učení.
Třídění je tak jedním z prvních způsobů, jak se dítě učí vnášet řád do světa kolem sebe.
A teď pravidlo změníme. Co se stane?
Tady začíná být třídění opravdu zajímavé.
Představte si, že dítě úspěšně rozdělí obrázky zvířat podle velikosti. Všechny velké dá na jednu stranu, všechny malé na druhou.
Úkol zvládlo a pravidlo už dobře zná.
Jenže teď přijde změna.
„Výborně! A teď už nebudeme hledat velká a malá zvířátka. Zkusíme dát všechny koně k sobě a všechny krávy k sobě.“
Pro dospělého jednoduchá změna. Pro malé dítě ale může představovat skutečnou výzvu.
Musí totiž potlačit pravidlo, které právě používalo, zapamatovat si nové a začít podle něj postupovat.
A právě tady se dostáváme k jedné z důležitých schopností dětského mozku – kognitivní flexibilitě.
Ta nám umožňuje přizpůsobovat myšlení a chování novým situacím, měnit strategie a reagovat na změny.
Dítě ji potřebuje nejen při hrách, ale i v běžném životě. Například když se změní plán dne, když musí přejít od jedné činnosti ke druhé nebo když zjistí, že jeho původní způsob řešení nefunguje.
Schopnost přepínat mezi pravidly se vyvíjí postupně během dětství. Proto není neobvyklé, že dítě první úkol zvládne bez problémů, ale při změně pravidla začne chybovat.
Neznamená to, že je nový úkol složitější. Samotná změna úkolu a nutnost přeorientovat se na nová pravidla je pro dítě často náročnější než samotné splnění úkolu.
Proč je důležité, aby úkol nebyl ani příliš lehký, ani příliš těžký?
Možná jste si všimli, že děti někdy u určité aktivity vydrží překvapivě dlouho, zatímco u jiné ztratí zájem během několika okamžiků.
Jedním z důvodů může být obtížnost úkolu.
Pokud dítě dostává stále stejné úkoly, které už bezpečně zvládá, nemusí pro něj představovat dostatečnou výzvu. Pokud je naopak úkol příliš složitý, může být frustrované a ztrácet motivaci.
Ideální je hledat takovou úroveň, při které dítě musí trochu přemýšlet a snažit se, ale zároveň má reálnou šanci uspět.
Právě proto je důležité sledovat nejen to, zda dítě úkol splnilo, ale také jakým způsobem k výsledku dospělo.
Rozhodovalo se samostatně? Potřebovalo nápovědu? Dokázalo opravit chybu? Udrželo pozornost? Pochopilo změnu pravidla?
To všechno nám může napovědět, jaké dovednosti dítě právě rozvíjí a na co je připravené.
Jak třídění přirozeně rozvíjet doma?
Dobrou zprávou je, že k rozvoji těchto schopností nepotřebujete žádné složité vybavení. Příležitosti k třídění se objevují téměř všude.
S menšími dětmi můžete začít rozdělováním předmětů podle jedné výrazné vlastnosti. Například velké a malé kostky nebo dvě odlišné barvy.
Postupně můžete přidávat další možnosti a úkoly obměňovat.
Podle barvy: Roztřiďte kostky, víčka nebo jiné bezpečné předměty do barevných skupin.
Podle velikosti: Hledejte velké a malé předměty, porovnávejte je a přiřazujte k sobě.
Podle druhu: Rozdělte obrázky na zvířata, dopravní prostředky nebo potraviny.
Podle vlastností: Hledejte předměty, které jsou kulaté, hranaté, měkké nebo tvrdé.
Podle měnícího se pravidla: Nejdříve třiďte podle barvy a potom stejné předměty podle velikosti.
U starších předškoláků můžete vyzkoušet i kombinaci dvou vlastností najednou. Například hledat všechny malé červené předměty nebo velká modrá kolečka.
Důležité ale není množství úkolů ani rychlost, s jakou je dítě zvládne.
Mnohem větší význam má, když dítě dostane prostor přemýšlet, zkoušet, chybovat a postupně přicházet na správné řešení.
Jak s tříděním pracujeme v PlayWisely?
V lekcích PlayWisely využíváme třídění jako jednu z aktivit, prostřednictvím kterých cíleně podporujeme rozvoj kognitivních schopností dětí.
Pracujeme například se speciálními obrázkovými kartami, které nám umožňují jednotlivé úkoly postupně obměňovat a přizpůsobovat věku i aktuálním schopnostem dítěte.
Dítě může nejprve rozlišovat dva obrázky, později vyhledávat společné znaky, přiřazovat předměty podle určitých vlastností nebo přecházet mezi různými pravidly.
Zásadní přitom není pouze správný výsledek.
Zkušený lektor sleduje také pozornost dítěte, jeho reakce, porozumění zadání, samostatnost a způsob řešení. Podle toho upravuje obtížnost a volí další aktivity.
Třídění navíc propojujeme s dalšími oblastmi rozvoje. Děti mohou obrázky přenášet, manipulovat s figurkami, zapojovat jemnou motoriku nebo kombinovat poznávací úkoly s pohybem.
Díky tomu se z jednoduché hry stává aktivita, při které dítě využívá a procvičuje více schopností současně.
Ten okamžik, kdy to dítěti najednou dojde…
Na našich lekcích PlayWisely zažíváme chvíle, které jsou pro nás jako lektory opravdu výjimečné. A přitom mohou na první pohled působit úplně obyčejně.
Představte si malé dítě, které se teprve učí přiřazovat obrázkové karty. Zpočátku je pokládá téměř náhodně. Vezme kartu, někam ji položí, vezme další… Ještě úplně nerozumí tomu, co po něm chceme. Zkouší, pozoruje a sbírá zkušenosti.
A pak přijde ten okamžik.
Jako by mu v hlavičce najednou něco „cvaklo“.
Dítě vezme obrázek do ruky. Tentokrát ho ale hned nepoloží. Nejdřív si ho pozorně prohlédne. Potom se podívá na obrázky před sebou, ke kterým má přiřazovat. Znovu sklopí oči ke kartě ve své ruce, chvíli přemýšlí… a pak ji s naprostou jistotou položí na správné místo.
A my v tu chvíli víme, že se něco změnilo.
Už to není náhodné pokládání obrázků. Dítě začalo chápat princip úkolu. Už jen nezkouší. Začíná vědomě porovnávat, hledat souvislosti a rozhodovat se.
Pro někoho možná maličkost. Pro nás jako lektory ale jeden z nejkrásnějších okamžiků naší práce. Protože právě sledujeme, jak dítě udělalo další důležitý krok ve svém vývoji.
A co je na tom nejhezčí? Dítě často ani netuší, jak velkou věc právě dokázalo. Pro něj je to pořád jen hra.
Malé úkoly, velké pokroky
Když příště uvidíte dítě, jak pečlivě rozděluje kostky podle barev nebo hledá, které obrázky patří k sobě, možná už se na tuto činnost budete dívat trochu jinak.
Za každým rozhodnutím se totiž skrývá řada drobných myšlenkových procesů. Dítě pozoruje, porovnává, pamatuje si, rozhoduje se a postupně objevuje pravidla.
A právě na takových zdánlivě obyčejných zkušenostech se budují dovednosti, které bude potřebovat po celý život.
Protože když dítě třídí, neučí se jen rozdělovat předměty. Učí se přemýšlet.
