Když se řekne „šikovné dítě“, většina z nás si představí to, které brzy pozná písmena, umí počítat nebo si rychle zapamatuje básničku. Jenže z pohledu vývoje mozku není nejdůležitější to, kolik dítě ví. Mnohem zásadnější je to, jak rychle a efektivně jeho mozek dokáže informace přijmout, vyhodnotit a reagovat na ně.
Mozek malého dítěte nefunguje jako úložiště dat. Nejde o to naplnit ho co největším množstvím faktů. Je to dynamická síť, která se neustále přizpůsobuje podle toho, jak je používána. Když dítě vidí obrázek, slyší instrukci nebo má změnit směr pohybu, v jeho mozku se během milisekund spustí složitý proces. Zraková oblast podnět zaznamená, centra pozornosti rozhodnou, zda je důležitý, pracovní paměť ho propojí s předchozí zkušeností a vyšší mozková centra vyhodnotí, jak reagovat. Teprve poté přichází samotná reakce.
Čím plynuleji tento proces probíhá, tím jistěji a klidněji dítě působí. Ne proto, že by vědělo víc než ostatní, ale proto, že jeho mozek „stíhá“. Rychlost zpracování informací úzce souvisí s kvalitou nervových spojení i s postupnou myelinizací nervových drah – procesem, díky němuž se přenos informací v mozku stává rychlejším a efektivnějším. V raném dětství vznikají miliony synapsí a mozek je mimořádně tvárný. Spoje, které jsou opakovaně aktivovány, se posilují. Ty, které se nepoužívají, postupně zanikají. Mozek si tak vytváří efektivní síť, která rozhoduje o tom, jak pružně bude dítě reagovat na svět kolem sebe.
Rozdíly se často neprojeví hned. Ve třech letech může jedno dítě znát více barev než druhé, ale skutečný rozdíl se ukáže později – při čtení, při řešení úloh, při zvládání více instrukcí najednou nebo při práci ve skupině. Dítě, jehož mozek dokáže informace rychle vyhodnocovat, méně „zamrzá“, méně se zahlcuje a lépe zvládá změny. A právě schopnost adaptace je v dnešním světě klíčová.
V PlayWisely proto nestavíme do popředí množství znalostí, ale kvalitu mozkového zpracování. Lekce nejsou o testování ani o výkonu. Pracujeme s krátkými, strukturovanými podněty, které vyžadují rychlou orientaci a reakci. Dítě musí v krátkém čase zaznamenat vizuální stimul, rozlišit detail, rozhodnout se a často propojit svou reakci s pohybem. Aktivuje se tak více mozkových oblastí současně – zrak, pozornost, pracovní paměť i motorické plánování. Právě tato koordinovaná aktivace posiluje nervovou síť jako celek.
Nejde o rychlost jako soutěž. Nejde o tlak. Jde o pružnost a efektivitu mozku. O to, aby dítě dokázalo reagovat s jistotou a bez přetížení. Možná to zní překvapivě, ale dítě, které ještě nezná všechna písmena, může být ve skutečnosti lépe připravené na školu než dítě, které je zná, ale reaguje pomalu a rychle se zahltí.
První roky života nejsou obdobím sbírání znalostí. Jsou obdobím budování infrastruktury. A pokud je tato infrastruktura pevná, může na ní dítě v budoucnu stavět s mnohem větší lehkostí – nejen ve škole, ale i ve vztazích, při řešení problémů a při zvládání výzev.
Proto někdy méně „umět“ znamená více „zvládat“. A právě v tom spočívá skutečný základ učení.
